Pocta nehvizdskému hudebníkovi
EMIL KAPLÁNEK
Emil Kaplánek stál u zrodu pobočky čelákovické hudební školy v Nehvizdech.
Hudebník
Emil Kaplánek byl profesionální hudebník, který hrál na několik hudebních nástrojů.
Pedagog
Vztah k obci Nehvizdy projevoval do konce svého života.
Pamětník
Ve svých vzpomínkách velmi rád pamatoval na významného posledního nehvizdského faráře.
Kdo byl Emil Kaplánek?
Profesionální hudebník, pedagog, skladatel.
Absolvent konzervatoře v oboru klavír.
Klavírista, pozounista, sborový zpěvák, varhaník.
EMIL KAPLNÁNEK
ŽIVOTOPIS
Životopis hudebníka Emila Kaplánka
Emil Kaplánek se narodil 21. října 1927 v Praze. Jeho otec, pozounista František Kaplánek byl jedním z prvních učitelů Vojenské hudební školy Československé armády. Jeho matka Anna Kaplánková pocházela ze starého čelákovického rodu Maixnerů.
Povinnou školní docházku zahájil Emil Kaplánek v roce 1933 v Praze – Bubenči. V roce 1934 se jeho rodiče odstěhovali do Čelákovic, kde absolvoval nejdříve obecnou, později měšťanskou školu. V letech 1941-1944 studoval klavírní hru na Pražské konzervatoři. Po uzavření konzervatoře protektorátními úřady v létě 1944 působil jako pozounista v orchestru Rudolfa Leo Vašaty. Na podzim 1945 pokračoval ve studiu konzervatoře, které úspěšně zakončil v roce 1949.
Na podzim 1949 nastoupil jako učitel Městského hudebního ústavu (pozdější Lidové školy umění, dnes Základní umělecké školy) v Čelákovicích. Zaměstnancem této školy byl nepřetržitě až do roku 1983, kdy mu z ideologických důvodů bylo doporučeno, aby si zažádal o invalidní důchod. V roce 1982 totiž jeho syn Michal Kaplánek vstoupil do kněžského semináře v Litoměřicích. Pro tehdejší režim bylo nepřijatelné, aby syn „socialistického učitele“ se připravoval na kněžskou dráhu.
V 50. létech 20. století byl Emil Kaplánek v Čelákovicích populární osobností. Hrál na mnoha koncertech, vedl chrámový sbor kostela Nanebevzetí Panny Marie a především byl oblíbeným učitelem klavíru a dechových nástrojů. V roce 1962 se oženil a přestěhoval do Prahy. Do Čelákovic ale dojížděl jak do práce, tak i za svými stárnoucími rodiči. Vzhledem k tomu, že se při své upřímné a cholerické povaze odmítal přizpůsobit nepsaným společenským normám tehdejší čelákovické „smetánky“, byl v září 1966 přeložen do Jiren jako vedoucí tamější pobočky čelákovické hudební školy. Vzhledem k tomu, že od začátku 70. let stoupal počet žáků jirenské pobočky, kteří docházeli na výuku z Nehvizd, učitel Kaplánek inicioval vznik pobočky čelákovické hudební školy v Nehvizdech. Třída byla nejprve v budově školy v prvním patře, později v budově pošty. Do Jiren a do Nehvizd dojížděl Emil Kaplánek i po svém přestěhování do Čelákovic (v r. 1971) až do roku 1982. Teprve krátce před svým penzionováním dostal opět příležitost učit několik žáků v Čelákovicích.
Po odchodu do invalidního důchodu v roce 1983 se Emil Kaplánek věnoval především propagaci svých skladem a činnosti varhaníka v Lysé nad Labem, kde působil v létech 1976-1993. V posledních létech svého života rád svými vzpomínkami přispíval do Zpravodaje města Čelákovic a příležitostně se zúčastnil i vzpomínkových přednášek. Po zakončení svého varhanického působení v Lysé nad Labem dojížděl poměrně často na nedělní bohoslužby do nehvizdského kostela.
Po výrazném zhoršení zdravotního stavu jeho i jeho manželky Jarmily se manželé Kaplánkovi v březnu 2000 přestěhovali do Plzně, do domu s pečovatelskou službou. Několik dní po přestěhování, dne 19. března 2000 Emil Kaplánek zemřel.
Dílo – činnost hudební, skladatelská a literární
Profese
Emil Kaplánek byl profesionální hudebník, absolvent konzervatoře v oboru klavírní hra, sólový klavírista, zkušený orchestrální hráč na pozoun, sborový zpěvák (člen Pěveckého sdružení pražských učitelů), varhaník a skladatel.
Přestože jeho ambicí byla spíše sólová klavírní hra, celý svůj aktivní život se věnoval hudební pedagogice. Kromě klavíru učil také akordeon, pozoun, trubku, tubu, v ojedinělých případech i další nástroje, např. klarinet. Samozřejmě vyučoval také teoretické předměty jako je hudební nauka.
Repertoár
Od r. 1952 do r. 1992 složil dohromady 75 drobných skladeb. Jedná se většinou o písně a komorní skladby – pro sólový klavír i pro jiné sólové nástroje, jakož i pro neobvyklé kombinace nástrojů (basklarinet a klavír, lesní roh a bicí apod.). V seznamu jeho skladeb je také Nehvizdská pionýrská fanfára pro dvě trubky z roku 1974. Kromě komorních skladeb napsal také některé skladby sborové a orchestrální. Z jeho klavírních skladeb byla nejoblíbenější skladby Odpoledne na Petříně z r. 1954. Většinu svých písní (včetně vánoční mše) složil na slova své manželky Jarmily Kaplánkové.
Písemnosti
Od roku 1971 se systematicky snažil uplatnit svoje skladby na veřejnosti. Svépomocí uspořádal v létech 1971, 1977 a 1987 vlastní autorské koncerty. V roce 1976 měla být jedna jeho píseň provedena na veřejném Galakoncertě v Čelákovicích a toto provedení bylo z ideologických důvodů zakázáno.
Emil Kaplánek byl také literárně činný. Vedle 13 svazků svých deníků a podle nich sestavených Pamětí napsal také řadu krátkých dokumentárních postřehů ve formě minipovídek. Pokoušel se také o sepsání autobiografického románu. Všechny tyto písemné památky jsou uchovány v rukopisné podobě v archivu jeho syna Michala Kaplánka. Veřejně vyšly ve Zpravodaji města Čelákovic pouze jeho příležitostné vzpomínkové črty a posmrtně jedna ukázka z jeho minipovídek.
VÝZNAM
Význam pro obec Nehvizdy
Jak vyplývá z jeho životopisu, stál Emil Kaplánek u zrodu pobočky čelákovické hudební školy v Nehvizdech. Jeho péčí prošlo za 20 let několik desítek žáků nehvizdské základní školy. Ve svých vzpomínkách velmi rád pamatoval na významného nehvizdského občana a posledního nehvizdského faráře, pana děkana Samka. Vztah k obci Nehvizdy projevoval do konce svého života tím, že se rád účastnil života nehvizdské církevní obce – v létech 1993-1999 byl častým účastníkem nedělních bohoslužeb a následného posezení na faře.